Vodník - definice

vůbec hastrman (z něm. Wassermann), zvaný, v národním podání českém představuje se jako malý mužíček, který má zelené vlasy, oči a nos jako jestřáb. Oblek jeho jest pěkný, má žluté zpodky, zelený nebo červený kabát s velkými šosy, na hlavě zelený nebo šedivý klobouk, který ozdoben bývá kytici. Znatelný jest tím, že mu z šosu kape voda. V ruce drží zelený proutek, kterým si vodu brázdí. Jest měkký jako vosk, proto ho nelze zachytiti. Řeč má huhňavou a »na cizo« překroucenou. Proměňuje se rád v rybu, hada, žábu, koně a pod. Bydlí v hlubokých vodách blíže mlýnů; pod vodou má velikánské síně a pokoje samým křišťálem a diamanty vykládané. Tam chová duše utopených v hrnečkách pod pukličkami; odklopí-li se puklice, vyvázne dušička jako bublinka z vody. Žije sám nebo se ženou a dětmí. [Vodník]-ova žena ráda se proměňuje v žábu a jest lidem příznivější než její muž. Ve vodě se šplouchá, až hrůza obchází lidí mimojdoucí; potápěje se rozbuřuje vodu velikými vlnami, že rybník podobá se moři. Časem vychází na břeh a houpá se na stromech u rybníka; spatřiv člověka skáče s koňským řehotem do vody. Prováděje rozličné žerty láká k sobě lidi, zvláště děvčata a děti; často rozprostírá na křoví u vody barevné pentličky a lesklá zrcadélka, a kdo se těch věcí dotkne, upadá v jeho moc a jistě se utopí. Časem sedává v podobě pacholátka na lávce a s pláčem padne do vody; kdo ho chce vytáhnouti, toho se zmocní. Na suchu nemá síly, ale ve vodě mu nikdo neodolá. Devětkrát za rok chodívá prý ze studených hradů svých na teplou zemi, aby přilákal k sobě lidi. Navštěvuje osamělá stavení, rozmlouvá s lidmi a požívá u nich ryb nebo mléka. Přichází také do vsí a měst, zvláště na trhy; kdykoliv na trhu se objeví, mají kramáří dobrý odbyt zboží. Za noci chodívá k pastýřům ovcí nebo koní hřát se a skotačí s nimi kolem ohně. Zvláště rád škádlí mlynáře, jimž zastavuje vodu, která teče na kola, nebo naopak pouští mlýny a tříská na zanášce. Za to rybářům pomáhá loviti, chodívá k nim na svatbu, opatřuje dcerám jejich věno, bývá dětem za kmotra, půjčuje jim peníze a p. Miluje hudbu, rád tancuje s děvčaty selskými a béře si je za ženy. Lidi zve za kmotry a odměňuje je za to smetím, které se mění v ryzí zlato. [Vodník]-ka možno chytiti a spoutati lýkovým provazem, houžví z devatera lýčí spletenou nebo barevnými tkanicemi; některé květiny, jako černobýl, tolita, turánek, kapradí a nevěsil chrání člověka před jeho mocí. Rusové říkají mu vodjanik, vodjanoj, Poláci topielec, Slovinci povodnji nebo vodeni mož, luž. Srbové wódny muž nebo nykus a připisují mu podobné vlastnosti jako Čechové. Srv. Máchal, Bajesloví slovanské, str, 106-114. Ml.

Dle Ottova slovníku naučného.